Už od základní školy
Je tomu tak od základní školy, přes gymnázia až po školy vysoké. Mnoho středoškoláků ani vysokoškoláků nemá načteno základní literaturu, která patří do elementárního všeobecného přehledu. Proč tomu tak je? Na základní škole se učíme o někom, kdo napsal nějakou knížku. O fyzikálním pokusu, který poprvé zkusil někdo někde. O tom, že byla nějaká válka, kterou vyhráli tihle a prohráli tamti. Ale jaká slova vlastně za ty neurčité výrazy dosadíme? Je jasné, že pokud není školská teorie podpořena vlastní četbou, zájmem, filmy, ale i hraním – navždy zůstaneme u toho něčeho. Na gymnáziu je tomu zrovna tak. A vlastně podobně to máme i na vysoké – na internetu si stáhneme poznámky a nabiflujeme se je. Na zkoušce se to přece nějak „okecá“.
Ondřej Šteffl, ředitel společnosti SCIO, o vzdělávání
Proč v našich školách stále převládá scholastika a memorování?
„Je to tak hlavně proto, že jsou na to všichni zvyklí. Děti, učitelé a hlavně rodiče. Mnozí rodiče si totiž stále myslí, že nejlepší škola byla ta jejich. Sice chápou, že se doba změnila, ale když dojde na věc, diví se, že děti neumějí vyjmenovat všechny Přemyslovce, tak jako to uměli oni.“
Jak se v současné době metody výuky u nás proměňují?
„Mnoho učitelů by rádo metody výuky změnilo, ale proti nim stojí žáci navyklí od předchozích učitelů nemyslet a učit se zpaměti. Rodiče a také celý školský systém, který se sice tváří moderně, ale pak po dětech, a tedy potažmo po učitelích a školách nechtějí porozumění, ale zase jen znalosti, státní maturitu, testy atd.“
Takhle se učí ve světě
Podíváme-li se za hranice našeho státu, setkáme se se značnými rozdíly v učebních metodách. Velký důraz je obecně kladen na samostudium studentů a četbu. Ve Švédsku sice studenti chodí na přednášky, jejich obsah však představuje jen velmi malou část následné zkoušky. Na tu se švédští studenti musí učit sami z povinné literatury, kterou ani nedostanou nijak ohraničenou. Probranou látku však pedagogové často opakují, i v dalších semestrech, aby si ji studenti osvojili a zapamatovali si ji.
Když se přesuneme do Asie, konkrétně do Thajska, najdeme zase o trochu jiný způsob výuky. Nuttanich, která v Bangkoku studuje chemii, říká: „Učitelé nám často dají texty, ze kterých si my sami musíme udělat poznámky. Porozumíme tak látce a zároveň si vše díky vypisování zapamatujeme.“ To v Brazílii, aby studenti porozuměli problematice, musí hodně psát. „Musíme vědět, jak o věcech napsat. Podle toho se pozná, jestli tomu rozumíme,“ říká Henrique, který v městě Tupa studuje business a management.
Studenta Tip
V západních zemích se studenti na začátku vysokoškolského studia zúčastní jednorázového kurzu efektivního učení a samostudia. U nás nic takového není a setkáváme se s tím, že se žáci prostě učit neumí. Chybí jim motivace, kterou v nich učitel nevyvolá. Studenti by byli motivováni tehdy, kdyby je škola bavila a při výkladu se nenudili. Kdyby nevěděli předem, co bude v testu, a museli si sami otevřít knížku a vypsat si to nejdůležitější a porozumět tak látce do hloubky. Kdyby místo monologů učitele s ním mohli vést dialogy a diskuse.
Pokud vás problematika samostudia, učení a sebevzdělávání hlouběji zajímá, doporučujeme publikaci Vzdělávejte se po svém (Dale J. Stephens) či projekt brněnských studentů Edventure s webem Mimoškolu.cz.
A jak je tomu ve Spojených státech? Ellyse studuje kulinářství na institutu ve městě Waco v Texasu. „Nejčastěji se učíme sami, sledujeme trendy a novinky a rozhodujeme, jak dlouho budou aktuální. V našem oboru také samostudium nejvíce pomáhá být lepší a lepší. Teorie tě vařit nenaučí,“ směje se. „Píšeme hodně eseje, vlastně na každou hodinu, a k tomu hodně čteme. Ale musíme se dost učit i zpaměti,“ zase říká James, student univerzity v Kentu ve Velké Británii.
Nakonec se ještě podívejme na naše sousedy do Německa. Marcel, který studuje aero kosmické technologie ve Stuttgartu, říká, že se méně učí nazpaměť, zato praktických úkolů má nad hlavu. „Učí nás, jak úlohy řešit matematicky a logicky, musíme našemu oboru rozumět komplexně a do hloubky,“ dodává. V Německu ještě zůstaneme s českou studentkou Kristinou, která studuje v Pasově: „Studium jen pár kilometrů za hranicemi se zdá být na nesrovnatelné úrovni. Líbí se mi ,západní systém‘ – snaha o diskusi. Diskuse na všech úrovních českého vzdělávacího systému chybí.“
Text: Jana Samšuková
